orientační lišta

desky 26.10.2011 Live in Boro: Field recording field recordingu koncerty 16.10. a 21.11.2010, brno, skleněná louka, pop songy, politika je absolutno ostatní únor 2006 startovací kecy
22.11.2010 politika je absolutno 19.9.2009 brno, skleněná louka, start hlukové sekce, situační texty (zen) 14.8.2006 seznámení se zenem

3.9.2009 discopříběh

7.3.2009 ostrava, bogota, pokus o pozitivnost
  29.4.2008 na cestě k ateismu    19.12.2008 orlova, futra, hledání základního zvuku    
6.10.2007 rok křesťanského nihilisty 28.2.2008 brno, skleněná louka, plastová kytka, svítaní
  22.2.2007 z vrchu na horu   28.9.2007 litomyšl, sjezd evangelické mládeže, ať žije nihilismus, ať žije ježíš kristus    
  13.9.2006 našla jsem tě v poli, mp3, koncepce   23.6.2007 freakfest, čajovna, stadia víry    
      15.6.2007 český těšín, liberte, momenty dekonstrukce    
      1.6.2007 praha, nová síň, + hlasovka projevů radosti, kucení duchá svatého    
      17.11.2006 ústí nad labem, jesus party, protipól ke chválám    
      30.9.2006 havlíčkův brod, sjezd evangelické mládeže, v čem je bůh hnusný    

 

26.10.2011

 

Jelikož každá "velká" kapela má ve své diskografii "živák", nejinak je tomu u VZM. Po roce vydáváme novou desku:  LIVE IN BORO: FIELD RECORDING FIELD RECORDINGU

 

               

 

Jedná se o záznam z našeho koncertu z 1.9.2011 v Brně, v klubu Boro. V koncepci toho koncertu jsme se volně vrátili k teorií situačních textů kde zrcadlo a hyperbola obvyklé hospodské situace má vést k jejímu uvědomění a prožitku tady a teď atd. (viz celá ta zenova teorie). Jestli se nám to povedlo, můžete slyšet tady:

  

    1. teoretická příprava   

    2. aplaus

    3. fielding part1

    4. fielding part2

    5. VZM vs. KFDH part1

    6. KFDH vs. VZM part2

 

celá zabalena deska je tady

 

Další inspirací tohoto koncertu je přístup field recordingu , který nám je blízký minimálně od naší první desky "Našla jsem tě v poli" . Tato nová deska je fieldovým záznamem původních fieldových záznamů z hospod. Čímž se dostáváme na naší oblíbenou meta - meta pozici.

 

 enjoy!

 

Moc díky všem, kteří na desce zní.

 

 

 

 

 

 

 

22.11.2010:

Právě jsme vydali novou desku "Politika je absolutno": 


tady jsou songy na stažení:

            1. Hovno hermeneutici

            2. Dorothe Sölle

            3. Karel

            4. Anarcho úderka

            5. Batman

            6. Jak je to možný?

 

Je to také na stažení na Hlukové sekci ( http://hlukove.mysteria.cz/download.html ), nebo tady jako jeden zabalený soubor i s pdfkem koncepce a textů - www.mediafire.com/?qn5xic5b6fvxfyf

 

                                   

1.  HOVNO HERMENEUTICI

 Společnost, lidi kolem nás, a taky my sami se topíme v informačním šumu. Všichni něco píšou, dělají hudbu, tvoří různé věci, ale nikdo to nečte, neposlouchá, nezajímá se o to.

Nejvíce pozornosti je věnováno nejkřiklavějším, nejvýraznějším, nejkratším, nejprvoplánovějším a nejjednodušším informacím. V tomto šumu se ztrácí ty hodnoty a informace, které nejsou dobře marketingově předhozeny, nejsou tak výrazné, nejsou tak jednoduché, ale to nic nemění na jejich často veliké hodnotě.

Jak něco předat bez intelektuálního sucharství? Jak upozornit na něco, co je hodnotné bez  použití marketingových postupů?

Jelikož chceme něco předat, upozornit na něco, máme dvě možnosti, buď na tyto pravidla reklamních agentur srát, nebo se jim přizpůsobit. Doteď jsme na ně srali a dělali hodinové skladby, které nikdo neposlouchal a psali kilometrové texty, které nikdo nečetl. Jelikož naše slovo nemá moc jako to Ježíšovo, dneska se pro jednou snížíme úroveň a budeme lehce stravitelní, výrazní, jednoduší a příjemní.

(Intelektuální pohodlnost spolu s pokorou zasáhla také nás, takže dneska, spíše než prezentovat vlastní myšlenky, budeme upozorňovat na hodnotné myšlenky a důrazy ostatních.)

 

 

HOVNO HERMENEUTICI

 Jste / jsme  líní,

Jste / jsme líní a tupí

 Jste / jsme hovno hermeneutici

 

Kolikrát si četl náš web?

 

Web  - www.tygodnik.onet.pl/33,0,51179,1,artykul.html

          - www.vzm.wz.cz

  

 

2. DOROTHE SÖLLE 

Jako dobrý úvod do následujících témat se zdají být myšlenky Dorothe Sölle, či v širším smyslu celkově myšlenky feministické teologie, či teologie osvobození.

Demytologizace, kritika ideologie slepé poslušnosti, která je tak rozšířená v křesťanském prostředí, je základem, na kterém Sölle hovoří o nových, důležitějších ctnostech - svobodě a fantazií.

 

Psychická struktura nové ctnosti už není postavená na poslušnosti, která trpělivě snáší obtížnost situace, dodržuje řády a snese všechno, co je třeba snést; rozhodujícím činitelem při formování nové ctnosti je fantazie. Fantazie je matkou budoucích ctností.  

Osvobození lidé se mohou pustit na dobrodružnou pouť za ctnostmi zítřka. Chtějí objevit nové, jiné štěstí. Fantazie mívá vždycky zalíbení v něčem zdařilém, v nových nápadech, neboť likviduje vnitřní násilí na lidech, kteří se obětují, i na těch, kteří oběť přijímají. Infikuje své okolí štěstím.     

Fantazie Kristova je fantazií naděje, která nad nikým a nad ničím neláme hůl. Jednotlivé prohry jsou jí jen podnětem pro hledání jiných dalších možností. Fantazie víry má stále před očima obraz spravedlivé společnosti a ničím se od tohoto království spravedlnosti nedá odvést. Fantazie je oním know how, pravou formou lásky; fantazie “ví jak“ milovat. 

                                                                                                                                                                          Dorothe Sölle „Fantazie a poslušnost“

 

 

Web    - www.blisty.cz/art/29269.html

- www.kosmas.cz/knihy/143823/fantazie-a-poslusnost/      

            - www.racjonalista.pl/kk.php/s,5016

            - www.youtube.com/watch?v=IsU96gefR3U

            - www.youtube.com/watch?v=okd3hLlvvLw

 

 3. KAREL 

Jako sprosté slovo zní v naší společnosti a hlavně v církevním prostředí slovo marxismus a přitom ideály svobody, spravedlnosti, rovnosti a vzájemnosti a také vize lepšího uspořádání společnosti jsou společné jak pro marxismus, tak i křesťanství. V dějinách 20. století se tento fakt snad nejvýrazněji objevil v teologii osvobození, ovšem i v českém prostředí se v případě Vítězslava Gardavského, či Františka Linharta aj. objevuje plodné spojení marxismu a křesťanství.  

Pro začátek snad stačí prohlásit, že tato obecně rozšířená představa o Marxově „materialismu“ – jako něčeho, co odporuje duchovnímu životu a co směřuje k jednotvárnosti a poddanství – je krajně falešná. Marxovým cílem byla duchovní emancipace člověka, jeho osvobození z pout ekonomických předurčení, obnovení lidské celistvosti a vytvoření předpokladů jednoty a harmonie s druhými lidmi a přírodou. Marxova filozofie, jazykem sekulárním a netheistickým, učinila v tradici prorockého mesianismu nový a radikální krok vpřed; zaměřila se na plné uskutečněné individualismu: - na cíl, který západní myšlení sledovalo od renesance a reformace hluboko do devatenáctého století. 

Pro většinu lidí tu je hlavní motivací touha po větším materiálním zisku, po pohodlí a zbytečnostech, a tuto touhu v nich brzdí jen potřeba bezpečí a nechuť podstupovat riziko. Lidem v západních kapitalistických společnostech zjevně vyhovuje, že jejich život je v oblasti produkce i spotřeby řízen a manipulován státe, velkými korporacemi a byrokracií, která k nim náleží. Většina lidí se tomuto stavu přizpůsobila natolik, že se téměř vytratila jejich individualita. Jsou poddajným „lidským zbožím“, abychom použili Marxových slov, jež slouží dominantním strojům.

                                                                                                                                                                          Erich Fromm „Obraz člověka u Marxe“

 

 

 Web    - www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=162&Itemid=49

- www.blisty.cz/2008/10/15/art43190.html

-          www.google.cz/url?sa=t&source=web&cd=9&sqi=2&ved=0CD0QFjAI&url=http%3A%2F%2Fwww.tf.jcu.cz%2Fgetfile%2F3d6b2dad394f451c&rct=j&q=teologie%20osvobozen%C3%AD&ei=zsqwTODXLNOQjAePxOlW&usg=AFQjCNFBZvYfYf0qv-BCYka1nAdOsN5dag&sig2=7kZrBFqIhsVeg4oo1GNfxw&cad=

 

4. ANARCHO ÚDERKA

O křesťanském anarchismu vám toho víc řekne Jumper, tady jen jedná myšlenka, z jiného prostředí, která pouze zdánlivě s tématem nesouvisí.

Buddha před smrtí odmítl ustanovit vedení řádu a za nejvyšší autoritu prohlásil „nauku/pravdu“ (dhamma). Pravda je záležitostí individuálního poznání v zážitku osvícení. Ve větších shromážděních dochází k jejím intelektuálním interpretacím. Různost interpretací vede k polemikám a sporům, které nelze rozhodnout hlasováním, obzvlášť když shromáždění obsahuje mnichy s různými stupni duchovního pokroku a některé i bez meditačního vhledu, jejichž znalost dharmy je založena výhradně na studiu textů. Tradice tvrdí, že všichni účastníci prvního koncilu byli arhaté s přímou znalostí pravdy a proto se jim podařilo dosáhnout shody. Druhý koncil tak elitní složení neměl a jeho autorita byla založena na mnišské senioritě. Bylo rozhodnuto většinou ve smyslu přísné interpretace řádových pravidel (tak hlasovali většinou mniši ze vzdálenějších oblastí). Při tom byl znovu recitován celý „trojkoš“. Nespokojenost hlavně u místních mnichů pokračovala. Podle některých pramenů svolali ti nespokojenci bezprostředně po druhém koncilu (na stejném místě) „velké recitační shromáždění“(mahásangíti), (někdy považováno za 3. koncil) na kterém vtělili do kánonu své změny a přidali k němu i další texty. První z mnoha schizmat buddhismu bylo dokonáno.  

Všimněte si vztahu určité duchovní úrovně společenství a jednotlivců s potřebou práv a nařízení a s výskytem sporů a schizmat.  

 

Web – www.skream.wz.cz/pages/czech/philosophy.htm

 

 

 5. BATMAN

 Naprostá většina kázání a důrazů, které slýcháváme v církvích se týkají etiky. Přílišné zdůrazňování etického rozměru proměňuje křesťanství na určitý právní kodex. Není to nebezpečné přiblížení se farizejskému zákonictví oproti etice lásky vyplývající z vděčnosti za spásu?                       

Přílišný tlak na etiku způsobuje psychicky nezdravé tendence. Člověk, který se snaží vyhovět těmto církevním tlakům, se často tak soustředí příliš na to aby byl dobrý atd. že zapomíná na svou špatnou stránku a nesnaží se poznat svůj stín, který se pak stává určitým autonomním komplexem nezasazeným do celku „já“, který bere člověku energii a různě se nevědomě projevuje.

Zdá se, že je lepši akceptovat stinnou stránkou, jako součást své osobnosti a čerpat zní sílu, tak jako Batman vychází ze stínu a čerpá z něho sílu, aby konal dobro.

Viz také Ježíšovo rozvrácení stolů kupců v chrámu – Matouš 21,12. Potřebujeme zdravou agresi.               

 

Web – www.jung.sneznik.cz/soubor_slovnik/slovnik_komplex.htm

 

6. JAK JE TO MOŽNÝ?

 Tématu smrti Boha jsme se už dotýkali mnohokrát viz skladby „Bůh vytvořil smrt Boha“ , „zabij „Boha“!“, „Pokaždé v prdeli“, „nihil is real“, „Ať žije nihilismus, ať žije Ježíš Kristus“, „Jesus Christus Suicide Star“ a „Realita je piča“ . Ovšem nikdy jsme neodkazovali přímo na Teologii smrti Boha. Zážitek nepřítomnosti Boha na tomto světě, který se nejradikálněji objevil ve zkušenosti Osvětimi zažíváme ve všech oblastech života.

 

Dosavadní mluvení o Bohu - ba samo to slovo - už ztratilo smysl. Staré mluvení o Bohu se stalo nesrozumitelný a nevěrohodným: nedokázali jsme jím přimět svět ani sami sebe k dostatečnému probuzení svědomí tváří v tvář násilí lži a pokrytectví, mnohdy jsme jím uklidňovali a uspávali kde jsme měli zneklidňovat a burcovat, mnohdy naše slova ztratila onu ostrou chuť soli a tak se stala bezcennými. Proto „Bůh zemřel“ v naší kultuře, v jazyku našich současníků „my jsme ho zabili“ tím, že jsme jeho jméno vyprázdnili a znevěrohodnili, že jsme ho psali na své válečné prapory vpašovávali ho jako reklamní trik do projevů politické propagandy vlastních mocenských zájmů, ušpinili jsme v brožurkách upoceného „dokazování“ a v bečkách bigotní břečky ošoupaných sentimentálních frází.

Halík, T., Dotknout se ran

 

Zdá se, že přijetí tohoto pohledu na svět poskytuje docela radikální výzvu co s tím dělat, zda je to jen tak, nebo s tím něco dělat, nějak radikálněji hledat.   

 

„Jak je to možný?“ 

 

Jak je to možný, že není Bůh?

Jak je to možný, že teda žijeme?

V hospodě sedíme, chlastáme

V hospodě sedíme, chlastáme, hnijeme

 

Tididiidid

 

Jak je to možný, že je vše jinak?

Jak je to možný, že tedy žijeme?

V hospodě sedíme, chlastáme

V hospodě sedíme, chlastáme, pijeme

 

Tididiididi

 

Jak je to možný? Jak je to možný?

Jak je to možný? Jak je to možný?                                  

 

(píseň převzata od kapely Projevy Radosti, která ji přebrala kapele Guten Tag)

  

Web    - www.katolicka-dekadence.cz/?p=39

            - www.trocha-poesie.webnode.cz/cteni-o-nejen-ale-i-/

            - www.cb.cz/usti/old/amanases.html

 

 

 

měli jsme taky 2 koncerty na skleněnce 16.10.2010 a 21.11.2010, ten druhý byl zároveň křtem desky "Politika je absolutno".

 

 

 

                   

15.12.2009:

 

Koncert START HLUKOVÉ SEKCE Brno, Skleněná Louka, 19.9.09, odstartoval náš internetový label HLUKOVÁ SEKCE  ( www.hlukove.mysteria.cz )

 

 

Pro tento koncert jsme použili koncept situačních textů, který jsme vymysleli v inspiraci a návaznosti na zen ( 14.8.2006 seznámení se zenem ) čímž děkujeme Angel, že nám pomohla tento koncept realizovat.

Pro připomenutí:

"SITUAČNÍ TEXTY - popisující to co se zrovna děje v místnosti / prostraní, kde se odehrává koncert.

                                                                    - jejich účelem je být protilátkou k psychedelické muzice, která dostává člověka někam jinam než je jeho tělo, v kontrastu k tomuto, tyto texty posluchače házejí do místa a času ve kterém se aktuálně nachází. Viz teorie výše."

fotky:

                     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.9.2009:

Je tu další deska Velkolepých Záměrů Mystiky:

 

                "DISCOPŘÍBĚH"

 1. vzm - důkaz boží existence

 2. apeiron je na hovno

 3. žiju si svůj d.p.!

 4. nihil is real

 5. mystici hipici

 6. šukam tebe - šukam sebe

 7. John Rambo bible`s superstar

 

1. VZM – DŮKAZ BOŽÍ EXISTENCE

Změnili jsme „vydavatele“ přešli jsme z lukrativního labelu MAMA MRDA MASO, na neméně dynamickou HLUKOVOU SEKCI. Občas, díky sebereflexi těchto i jiných změn, cítíme pochybnosti a strach – není to pro nějaké intoše blbost? pro veliké industrialisty amateřina? pro křesťany totální hereze?

Jelikož vůbec nezkoušíme, systematicky se nezintožšťujem, ani moc nejsme ve styku s křesťany, je ta kapela ze všech hledisek nejspíš kravina, takže pokud vám to z nějakého důvodu přijde dobré, můžete to brát za důkaz boží existence – naší systematickou prací to určitě není!

 

 

 

 

2. APEIRON JE NA HOVNO

Na minulé desce „na cestě k ateismu“ jsme jako postmoderní kapela došli do bodu, ve kterém se Bůh a ostatní veliké pravdy jeví jako relativní, jako hry interpretací ( skladba „prase – kachna, kytka – hovna“ ) V této pozici se nám jeví jako beze smyslu další hledání veliké Pravdy, velikého základu všeho možného, apeironu.

 

 

3. ŽIJU SI SVŮJ D.P.!

Ovšem sraním na toto hledání, jsme nepřijali nějaký pasivní, rezignovaný postoj. Naopak!

Při pohledu na naše životy, na to jak jsme se octli v tomhle bodě a v tisících dalších v průběhů času, vnímáme, že v naších životech se děje určitý příběh, který se vyvíjí, má své směřování a do značné míry je utvářen vzájemnou komunikací s Bohem.

Tento příběh vnímáme díky našemu hledání smyslu a údálostem, kterým přisuzujem důležitost, je to tedy zase pouha interpretace, redukce, ovšem tento příběh má pro nás silnou orientační funkci, kterou docela dobře plní. Je to tedy pouhý osvědčený pragmatismus z naší strany? 

 

 

4. NIHIL IS REAL

Z tohoto pohledu, kdy odmítáme absolutistické vnímání jakékoliv pravdy, tedy i pravdu o Bohu a spíše vnímáme Boha, jako určitého partnera, strůjce našeho vlastního životního příběhu, se nám objevuje důležitost subjektivní pravdy a můžeme s Vattimem říct:

 „Pravda, která nás podle Ježíše má osvobodit, není objektivní pravdou vědy a dokonce ani objektivní pravdou teologie: Stejně tak Bible není kosmologickým pojednáním ani příručkou antropologie či teologie. Biblické zjevení nemá za cíl poskytnout nám poznání o tom, co jsme, jaký je Bůh, jaká je „přirozenost“ věcí či zákonitostí geometrie atd., jako kdybychom mohli být spaseni prostřednictvím „poznání“ pravdy. ....  křesťanství dává smysl jen v případě, že není v první řadě světem příčinných prostředků objektivně přítomných a že význam křesťanství jako poselství spásy je založen především na zrušení kategorických nároků na „skutečnost“. Otázku sv. Pavla „Kde je, smrti, tvé vítězství?“ můžeme oprávněně číst jako extrémní odmítnutí „principu skutečnosti“.“ (Vattimo, Věk interpretace)

 nebo jinými Vattimovými slovy:

 „V době kdy jsme díky křesťanství, které prostoupilo dějiny našich institucí i dějiny naší kultury obecněji, postupně pochopili, že zkušenost pravdy je především zkušeností naslouchání a interpretování sdělení (dokonce i v „přísných vědách“ existují paradigmata, předporozumění, jež přijímáme jako poselství), je křesťanské zjevení přesvědčivé, když si uvědomíme, že naše historická existence by bez něj nedávala smysl....

Váha takového tvrzení se může zdát nedostatečná pouze proto, že jsme ještě plně nerozvinuli antimetafyzické důsledky křesťanství samotného; nejsme totiž ještě dost velcí nihilisté, jinými slovy dostatečně velicí křesťané, stále proti sobě stavíme historicko-kulturní přesvědčivost biblické tradice a „přirozenou skutečnost“, o níž předpokládáme, že existuje na této tradici nezávisle, a že se biblická pravda ještě musí vůči skutečnosti „osvědčit“. Nicméně můžeme opravdu věřit v Ježíše Krista jen v případě, že budeme schopni prokázat, že Bůh stvořil svět v sedmi dnech, nebo že Ježíš onoho velikonočního rána vstal z mrtvých, a v širším smyslu, že člověk je přirozeně tím či oním, nebo že rodina je přirozeně monogamní a heterosexuální, že manželství je přirozeně nerozlučitelné, že žena postrádá přirozenou schopnost zastávat kněžský úřad a tak dále? Je daleko rozumnější věřit, že naše existence závisí na Bohu, protože tady a teď nejsme schopni hovořit svým jazykem a překonávat své dějiny, aniž bychom reagovali na poselství, jež nám zprostředkovává Bible. Mohli bychom namítnout, že i toto je stále ještě specifická přináležitost, jež zapomíná na lidstvo v obecném smyslu a uzavírá se před jinými náboženstvími a kulturami. Nicméně stejné důsledky s sebou s ještě větší jistotou přinese i to, když budeme tvrdit, že křesťanské zjevení je svázáno s přirozenou metafyzikou, která se následkem působení marxistické kritiky ideologie a kulturní antropologie rozhodně jako „přirozená“ nejeví.“  (Vattimo, Věk interpretace)

 Nebo slovy Nietscheho: 

„Rozumim-li čemu na tomto velkém symbolistovi, tedy tomu, že uznává jen vnitřní reality za reality, za „pravdy”, - že viděl ve všem ostatním, ve všem přirozeném, časovém, prostorovém, historickém jen znamení, přiležitost k podobenstvím.”   (Nietsche, Antikrist)

  

5. MYSTICI HIPICI

Ovšem soustředěním se na subjektivní pravdu, svůj osobní příběh v interakci s Bohem, nekašleme na ostatní, na sdílený prostor z ostatními, naopak praktickým důsledkem těchto kroků je větší soustředění se na křesťanskou lásku, jelikož:  

„Jedinou pravdou, kterou nám Písmo zjevuje, pravdou, kterou nelze v průběhu času demytologizovat – protože to není experimentální, logické ani metafyzické tvrzení, ale odkazuje k praxi – je pravda lásky, pravda křesťanské lásky. .

...ve světě, kde Bůh je mrtev, kde se zhroutila všechna metavyprávění a kde byla veškerá autorita včetně autority „objektivního“ poznání naštěstí demytologizována, nám jedinou šanci, abychom přežili jako lidé, poskytuje křesťanské přikázání lásky.“ (Vattimo, Věk interpretace)

  

 

 

 

6. ŠUKAM TEBE - ŠUKAM SEBE   

Při přemýšlení o lásce, nám znovu vyvstává otázka naší vnitřní touhy po lásce, důvěře, „teple“ ( -skladba „proč tak moc chceme šukat?“ z prvního alba) . Vycházejíc z psychologického poznatku o častém přenášení do ostatních svých vlastních potřeb, vlastností (momentálně třeba nezakomponovaných do celku osobností) a očekávání, se nám jako naplnění a odpověď na tuto touhu po lásce, znovu objevuje křesťanská láska. Zkušenost milování ostatních probouzí v nás samotných pocit naplnění touhy po lásce.

  

7. JOHN RAMBO BIBLE’S SUPERSTAR

Pohled na Boha, jako na partnera v našem osobním příběhu je podle nás ve shodě s biblickým způsobem přemýšlení o Bohu, který se vyjevuje v konkrétních příbězích konkrétních lidí. (A taky to docela souzní s narativní terapii - www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik3/cislo11/11-03.htm )

 „... ve světle naší postmoderní zkušeností to znamená: protože už Boha nelze považovat za poslední základ všech věcí, za absolutní metafyzickou strukturu skutečnosti, je opět možné v něj věřit. Pravda, už to není Bůh, jakého jsme znali z metafyziky či středověké scholastiky. Ovšem biblického Boha, Boha z Písma, toho moderní racionalistická a absolutistická metafyzika nezničila.“   (Vattimo, After Christianity)

 

Tento obrat k jedinečnosti, osobnímu stání jedince tváří v tvář s Bohem (Kierkegaard) nám přijde jako zásadní pro autenticitu, hloubku náboženského prožitku a tak se nám tato postmoderní, sekularizovaná doba jeví jako pro křesťanství velice příhodná.

"Lidé se stali příliš objektivními, než aby dosáhli věčné blaženosti: věčná blaženost spočívá ve vášnivém, nekonečném zaujetí"

(Kierkegaard)

 

 

 

 

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Házím tu taky koncepci koncertu z 19.12.2008 v Orlové, ve futře:

 

 

HLEDÁNÍ ZÁKLADNÍHO ZVUKU

-VZM má většinou koncerty na kř. akcích, tam to většinou berou vážně, to co říkáme a řeší to. Křesťanské prostředí - ostrůvky nezasažené postmodernou.

- tady v sekularizovaném prostředí je to všechno jedno - slova utopené v relativnu, různých interpretacích významů atd.

- takže teď se pomocí zvuku, jednoho tónu, budeme snažit najít něco, co se neutopí v bezvýznamnosti, mnohoznačnosti slov, něco na čem se dál stavět

                                                  /minimalismus      

                                 

 

 

 

19.7.2009

 

Je tu koncepce koncertu, který jsme měli 7.3.09 v Ostravě v Bogotě.

 

 

 

 

 

 

7.7.2008

 

 

Můžete si stáhnout nové mp3 k desce "Na cestě k ateismu".           

 

                    1. Bůh vytvořil smrt Boha!

                    2. víra - díra

                    3. huba křesťanských keců

                    4. pokaždé v prdeli

                    5. pračky venku, pračky v tobě

                    6. jak puboši, furt nic neví  (bonusová skladba, na CD není)

                    7. věř, v lednici nebo dřez

                    8. prase - kachna, kytka - hovna

                    9. hniloba rodinných oslav

                    10. zabij "Boha" !

 

 

29.4.2008   

 Velkolepí mystici - mučednici

Reflexe nad negativními, nesnažícími se o pochopení ohlasy na naši tvorbu nás přivedla k dalšímu nadšení pro naše dílo, jelikož: „Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.“ (Luk.6,22-23) , no a taky nás to celkem baví a proto:

 

 NOVÁ DESKA VZM JE TU:  

        "NA CESTĚ K ATEISMU"  

 

1. Bůh vytvořil smrt Boha!  Máme zde další song, který sazí na dojem, který vyvolává radikální tvrzení (jako song „metalisti mají pravdu“). Dotýkáme se zde problému pravdy. Dnešní postmoderní doba přináší důraz na subjektivnost pravdy. Zvláště v ČR, kde je většina lidi ateisty, kde u většiny lidí Bůh zemřel, můžeme žasnout nad smrtí Boha, kterou ti, kteří mají ještě vírů mohou s údivem sledovat. Můžeme sledovat neuvěřitelnou šíří subjektivních světů, kterou vytvořil Bůh - i svět smrtí Boha.

Proč je tomu tak? Proč je to tak zřejmé? Proč je to tak nenápadné? Skoro nikdo si z tohoto faktu nezoufá, skoro nikdo to nijak neprožívá...

Tyto otázky rodí další otázky. Proč Bůh, pokud je, toto dovoluje? Proč se zřetelněji neobjeví? Proč nechává úkol svědčení o sobě na lidech? Proč vůbec vytvořil v subjektivním světě stav smrtí Boha, jako možnost? Proč je to tak nenápadné, když se jedná o tak podstatnou věc? Existuje tedy vůbec Bůh?

 

PIOSENKA O KOŃCU ŚWIATA - Czesław Miłosz

W dzień końca świata
Pszczoła krąży nad kwiatem nasturcji,
Rybak naprawia błyszczącą sieć.
Skaczą w morzu wesołe delfiny,
Młode wróble czepiają się rynny
I wąż ma złotą skórę, jak powinien mieć.

W dzień końca świata
Kobiety idą polem pod parasolkami,
Pijak zasypia na brzegu trawnika,
Nawołują na ulicy sprzedawcy warzywa
I łódka z żółtym żaglem do wyspy podpływa,
Dźwięk skrzypiec w powietrzu trwa
I noc gwiaździstą odmyka.

A którzy czekali błyskawic i gromów,
Są zawiedzeni.
A którzy czekali znaków i archanielskich trąb,
Nie wierzą, że staje się już.
Dopóki słońce i księżyc są w górze,
Dopóki trzmiel nawiedza różę,
Dopóki dzieci różowe się rodzą,
Nikt nie wierzy, że staje się już.

Tylko siwy staruszek, który byłby prorokiem,
Ale nie jest prorokiem, bo ma inne zajęcie,
Powiada przewiązując pomidory:
Innego końca świata nie będzie,
Innego końca świata nie będzie.

 

2.Víra – díra Na cestě za pravdou narážíme na fakt toho, že naše poznání, to, co jsme schopni nějak popsat, to, co jsme schopni vysvětlit, jak jsme k tomu došli, co chápeme, co umíme zařádit do souvislosti, co umíme podepřít argumenty, má své hranice. Za touto hranici se nacházejí věci, o kterých třeba taky mluvíme, dokonce se snažíme podle nich žít, ale nevíme je. Pouze nějak díky víře tušíme tyto věci, překlenujeme díru neznáma.

 

Jednou z takových věcí, která je nám přístupná pouze díky víře je Bůh.

Nepřijímáme všeho druhu „důkazy boží existence“, vycházejíc ze zkušenosti, že se na argumenty těchto „důkazů“ lze dívat z mnoha úhlů a lze je povětšinou vysvětlit i jiným způsobem, než vyvozením boží existence, takže se tyto argumenty taky stávají předmětem víry.

Ovšem je asi celkem dobré rozšiřovat pole poznání a snažit se být blíž tomu co je třeba předmětem víry, už jenom proto, že se poznání podle bible pojí s láskou: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost“ (Filipským 1:9)

 

 

 

3.Huba křesťanských keců

K šíření poznání nepřispívá šílený chaos v pojmech. Bible i křesťanská teologie používá celou řadu pojmů, kde není jasné co vlastně znamenají. Často pak máme z křesťanského slangu dojem prázdných keců. Příkladem může být křesťanská antropologie. Občas se plácne v kř. kruzích, že je lidská přirozenost špatná, a argumentuje se tím, že tíhne ke zlu, přitom se vůbec nerozlišuje biblické pojmy „duše“ (psychika), „tělo“, „duch“ (boží dech, ruah) a to, co z toho je teda ta „přirozenost“, dále by se dalo věc komplikovat „Kristem v nás“, duchem svatým, který je dán lidem do nitra atd.

Přijde nám taky, že nepoužívání křesťanského slangu diskredituje toho, který ním  nemluví, pak se v křesťanských kruzích objevuje otázka, zda vůbec člověk, který nepoužívá kř. slang, je vůbec křesťan.

 

 

 

 

 

 4.Pokaždé v prdeli V dějinách sledujeme proces, ve kterým se to, co bylo lidem nepřístupné, co nechápali, co se jim proto jevilo tajemně, označovalo pojmem Boha. Z postupem vědy a vysvětlováním různých věcí, se pole toho, co je označováno jménem „Bůh“ se pořád víc a víc zužuje. Tento fakt řešil již John A. T. Robinson v knize „Čestně o Bohu“ (1963) umístěním Boha do základu lidské bytosti. Celkově sledujeme křesťanských kruzích umísťování hlavního místa působení Boha do nitra člověka. Je otázka, zda znovu nejde o přesouvání Boha do neznáma, jelikož fyzický svět je do značné míry vysvětlen a je taky otázka, kde se bude Boha, jeho místo působení atd. přesouvat s dalším rozvojem psychologie, neurověd?? Vychází nám to tak, že Bůh není, nepůsobí v nějakém „neznámu“. Klidně by se dalo, jak třeba v blesku, tak také třeba v snové vizi Boha, vidět pouze vysvětlitelné fakta nebo Boha, nějaký hlubší smysl. Záleží na úhlu pohledu, interpretaci, na víře jakou člověk má, a fakta, které přináší poznání na to nemají příliš vliv.

 

5. pračky venku, pračky v tobě

Docházíme k tomu, že pojem Boha, by se dal chápat jak celek určitých vlastností, funkcí, psychických stavů atd., které by se daly vysvětlit i nějak jinak, než nadpřirozenou bytostí. Ovšem vidíme, že tento koncept – „Bůh“ -  nějak funguje, odpovídá na potřeby člověka, proto se můžeme s Jungem ptát jaký je rozdíl mezi iluzí, která funguje a pravdou.

Docházíme zde k otázce toho, zda je pojem Boha psychickou funkci iracionální povahy, zda je představa Boha obrazem, či lépe korelátem psychické celosti, bytostného Já, nebo se jedná vskutku o nějakou „osobu“, která stojí autonomně mimo lidskou psychiku?  Kdo by chtěl hlouběji proniknout do této otázky, odkazujeme na spor Junga s Buberem.

V obecnější rovině lze hovořit o otázce zda vůbec něco existuje mimo nás, nebo je vše pouze v našem vědomí? Zase se nám tato otázka jeví, jako otázka víry, rozhodnutí, těžko dokázat s jistotou, kteroukoliv možnost. Možná, že jasnost z jakou si většina lidi odpovídá na tuto otázku, je až příliš ovlivněná kulturním prostředím, ve kterém se pohybují.

 

6. Věř, v lednici nebo dřez

Zajímavou věcí v tomto světle je fenomén víry. Sledujeme, že lidi, kteří věří v cokoliv (anarchie, rodina, vůdce) a vůbec to nemusí být Bůh, obrazně řečeno „přenášejí“ hory. Z toho usuzujeme, že potřeba víry, orientace je v člověku hrozně silná a pokud již najde svůj objekt, je vlastně jedno, co je předmětem víry, čemu se věří, svou funkci to v psychice člověka splňuje.

V této souvislosti nás napadají slova Kierkegaarda, který hovoří o tom, že člověk je tak veliký, jak věc ke které má poměr. Možná proto je dobré věřit v něco tak velikého, absolutního, jako je Bůh. Ovšem je takovýto přístup vhodný, upřímný, čestný vůči lidem, Bohu?

 

 

 

 

7. jak puboši, furt nic nevi

Všechny ty myšlenky ukazují na podstatnou funkci víry, která má zásadní vliv na všechno o čem byla řeč, na to, jak se na svět díváme, čemu přisuzujeme pravdivost, čemu ne. Všechno zase ukazuje na postmodernu, proč věřit zrovna v to a ne v něco jiného? Na čem postavit svou víru? Vidíme, že to v co věřit moc nesouvisí s nějakým racionálním a jiným poznáním proto se objevuje otázka, na základě čeho se rozhodnout?

 

 

8. prase – kachna, kytka - hovna

Objevuje se otázka interpretace. Něco prožíváme, zažíváme různé věci a máme potřebu nějak to utřídit, orientovat se v tom, hodit to do nějakého konceptu, konstruktu a podle něho se orientovat, rozhodovat atd. Ovšem ty konstrukty (třeba „křesťanství“, „ateismus“ atd.) si volíme sami a jsou snadno napadnutelné, navíc konstrukty mluví pouze o částí, osekávají realitu. Další zajímavou věcí co se s tím pojí je, že sledujeme, že mysl je velice plasticky nástroj a produkuje do značné míry takové obsahy, jaké jsou konformní se zvoleným konstruktem (Jungian vnímá archetypy, nevědomí intenzivně, křesťan vidí Boha ve všem atd.) Co s tím? Je odpovědí život bez konstruktu? Proč je tedy vytváření a využívání konstruktů tak populární ? (alespoň v západní kultuře) Jaký konstrukt si zvolit? Který je nejširší? nejpravdivější? Jak vysvětlovat to co se nám děje? Jakou interpretaci hodit na náš život? ( - otázka jeho smyslu) Stačí vědět, že je to všechno jen hra konstruktů k vyjití z konstruktu?  - Vyjití? Kam?

 

9. hniloba rodinných oslav

Tady se dotýkáme nějaké hluboké touhy po něčem víc, po něčem opravdovém, svobodném,  po něčem co stojí za to. Toto něco právě stojí v opozici k mrtvé vodě konstruktů. Jedná se o dědictví křesťanství v nás? křesťanství mluví o něčem ohromném, absolutním a takto rezonuje v člověku touha po něčem ohromném, absolutním? Bojíme se mluvit o nějakých antropologických konstantách, o tom, že je to důkaz boží existence, protože v člověku je touha, kterou může jen Bůh uspokojit atd., jelikož příliš mnoho věci se v jiných kulturních podmínkách jeví jinak. Z druhé strany, je otázka, proč nás z té hromady věcí, kterou nás ovlivňuje kultura, výchova atd. bere zrovna něco a něco jiného vůbec. Neukazuje to na něco podstatného v nás? Nakonec křesťanství i kdyby Bůh neexistoval, vystihuje svým jazykem mnoho věcí v člověku celkem dobře, jelikož se to hodně lidi hluboce týká, nějak to v nich rezonuje.

O hnusu z toho je rock and roll: „Rock and roll je jediná síla, která ohrožuje tu spoustu sraček v politice a filozofii středních vrstev generace středního věku“ – Pete Townshend. Snad v jistém smyslu je o tomto hnusu také odpor ke spektaklu Deborda.

 Zatím asi nevíme, jak dosáhnout cíle té touhy, je zde svoboda relativizace schémat, ale přijde nám, že to není nějak naplňující svoboda. 

 

 

 

10. zabij „Boha“!

V tomto momentě nás napadají řeči o živém Bohu, o tom jak jeho živost je protikladná mrtvému jazyku intelektualizování, JHVH – „sem, který jsem zde pro tebe“, víra oproti umrtvující liteře zákona atd. I teď, když píšu tyto teologické kecy, zapisuji své uvažování, mám pocit jako kdyby život byl někde jinde, na nějaké jiné úrovni, tady tyto kecy jsou mrtvé, pojednávají o něčem co se mě teď jakoby ani moc netýkalo, jako by to byla nějaká teorie odtržena od života a život proudil mimo tento koncept. Je to zvláštní, přece se prý jedná o tak zásadní věci. Jedná se o nějakou slepou, teoretickou uličku teologie?  Je odpovědí na tyto fakta toto? :

 „...Třetí stádium je dosaženo v Božím zjevení se Mojžíšovi. Bůh definuje sám sebe spíše jako boha dějin než boha přírody. Ještě významnější je zdůraznění rozdílu mezi Bohem a idolem v myšlence bezejmenného Boha. Živý Bůh nemůže mít jméno, aniž by se nestal modlou. Člověk může mluvit k Bohu v modlitbě - aktu,který uvádí člověka do vztahu k Bohu, nesmí však mluvit o Bohu, aby se Bůh neproměnil v idol. Nejradikálnější a nejpokročilejší formulaci myšlenky o bezejmenném Bohu provedl v židovské teologii Moše Maimonides ve své negativní teologii. Fromm zdůrazňuje rozdíl mezi Bohem (byť nemá jméno, případně se o něm nic nedá říci) a idolem (kdy je nutné stanovit pravidla „obchodu“). S Bohem lze mít vztah a díky tomuto vztahu se člověk uskutečňuje coby otevřený systém. Přibližuje se Bohu a stává se mu podobným. Naproti tomu je idol bez života a člověk, který se podřizuje idolu je uzavřeným systémem, stává se „věcí, součástkou“. Fromm mluví o idolu jako o odcizené formě vlastní zkušenosti člověka o sobě. „Vzýváním modly vzývá člověk sama sebe“ Bůh dovoluje člověku, aby mu byl rovnocenným partnerem, dovoluje mu, aby byl svobodný, dovoluje mu, aby rostl a rozvíjel se. Idol naopak po člověku vyžaduje pokoření se, poslušnost, závislost. Podle Fromma by logicky měl následovat další krok ve vývoji pojmu Boha – totiž systém „bez Boha“. Ten však není možné uskutečnit, protože by tím náboženský systém ztratil identitu. Věřící dali pojem Boha určitému x, ke kterému se člověk může přibližovat, má-li být plně člověkem. Maimonidova negativní teologie znamená  konec teologie v tom smyslu, že již není možné o Bohu cokoliv říci. Místo toho nastupuje správný způsob života a to jak jednotlivce, tak společnosti – humanistická etika. ...“ ( z http://www.tscasd.cz/download/koinonia/23_03erich_fromm.pdf )

Jako kdyby každý způsob přemýšlení vedl k jiným závěrům. Takový jaký jsme zde prezentovali k takovýmto, a jiný ( třeba "přemýšlení" v zenové čisté mysli, nebo v buberovském ja-ty, v nějakém intuitivním, pocitovém vnímání  atd.) vede k jiným závěrům, tak to co tady píšeme asi neberte moc vážně. "Nikomu nevěřte, ani nám".

 

Měli jsme koncert 28.2.2008  v galerii na podkroví na skleněnce v Brně v rámci 3. večera - "svítání" akce Plastová Kytka. Koncepce celé akce i 3. večera na www.plastovakytka.wz.cz . Tady jsou fotky:

 

 

 

 

6.10.2007

"AŤ ŽIJE NIHILISMUS, AŤ ŽIJE JEŽÍŠ KRISTUS" - Litomyšl, 28.9.07, sjezd evangelické mládeže

 

        - v dnešní době sledujeme úpadek náboženské zkušenosti, zřídka se vyskytuje zážitek Boha

         - z druhé strany mnoho lidí má zážitek, zkušenost zření ničeho, "nihil", obrovské prázdnoty atd..

         - jaké je toto "nic" ? je popisováno jako něco nekonečného, nepodmíněného, absolutního, všechno k němu směřuje atd.

         - v jazyku náboženství se takovýmto způsobem hovoří o Bohu - společné atributy "nic" a Boha

        - když se objeví zážitek, zření "nic", objevuje se také dvojznačnost, otázka - kde je Bůh? Je-li všude, je také v tom "nic"? Je v tom "nic" nějak víc, čistěji, protože ho nezakrývají ostatní věci?

                            - takto o tom píše také Bernhard Welte v knize "Světlo z nicoty" : Je v tom "nic", pouze nic? Nebo je v tom "nic", ještě něco víc? něco božského?

        - tento koncert je pozváním do tohoto "nic", jděte tam s námi, prožijte si to, odpovězte si sami, na otázky výše... nechceme vás předem ovlivňovat, co byste měli cítit, jak "nic" pociťovat, interpretovat.

        - máme zkušenost toho, že tento zážitek "nic" nás posunul dál v našem růstů, rozvoji, poznání, náhledu na mnoho zásadních věcí... považujeme tento zážitek za velikou příležitost pro všechny.

        - zveme, ponořte se naší hudbou do "nic"...

 

V tom nic - kdo tam stojí?

Král.

Stojí tam král, král.

Stojí tam a stojí.

Židovská kadeři, nezešedneš.

A tvoje oko - kam stojí tvé oko?

Tvé oko stojí naproti mandli.

Tvé oko, to stojí naproti nic.

Stojí ke králi, tak stojí a stojí.

Lidská kadeři, nezešedneš.

Prázdná mandle v královské modři.

                    Paul Celan

 

 

Přednášení této koncepce a značnou část koncertu, můžete shlédnout na youtube...  http://www.youtube.com/tojejo

(pokud vám nejede zvuk, najeďte normálně na youtube, tam to vyhulte, reloadujte stránku a pojede vám to i tady)

 

                Máme novou desku!!!  "ROK KŘESŤANSKÉHO NIHILISTY"

- Už v pořadí 3. deska, je exkurzi do života křesťanských nihilistů. Křesťanský nihilismus je věc neobvykla, proto se v tom cítíme tak trochu sami, a proto přibližujeme to, co žijeme, a skrze umění prolomujeme bariéru uzavřenosti, samoty v subjektivitě.

            mp3:      intro

                                1. jarní sarkasmus

                                2. letní bohémství s vědomím marnosti

                                3. podzimní prázdnoty

                                4. zimní vše zmalicherňující vize

                                  outro

 

 

osobní texty k jednotlivým songům:

       

          "jarní sarkasmus"

 

udělej si Boha a nacpi do něho všechno čeho se ti nedostává

usmívej se pak zširoka, protože i když se pořád brodíš ve sračkách

tak to přece „jednou musí přijít

říkáš, že jinak by ten Bůh nebyl dobrý

že jsi trpělivý a tak

nevím jaký je

29.4.05

             "letní bohémství s vědomím marnosti"

świat oszalał

chodźmy tańczyć na jego grobie

wypijmy ambrozję wszystkich bogów

a rano na kacu

módlmy się o koniec

lato 05

                   překlad:

svět zešílel

pojďme tančit na jeho hrobě

vypijme ambrózii všech bohů

a ráno, když budeme mít kocovinu

modleme se, aby přišel konec

léto 05

 

                       "podzimní prázdnoty"                                                                       

Mogę tylko zostać stać

otwarte usta zdziwienia

to zbyt wielkie

noc coraz dłuższa

przestrzeń coraz większa

pokoiki coraz bardziej przytulne

wszędzie dziury do przeszłości

coraz głośniejsza cisza

 

„ubierz się, znów jesień”

musisz,

chociaż nienawidzisz ubrań

i noce przesiedziane na drodze

już lodowate, głuche na odpowiedź

 

zimniejsza strona boga

więc tylko wykrwawić

a później chodzić bez zdziwienia

11.9.06

                    překlad:

            Můžu jenom zůstat stát

            otevřená ústa údivu

            je to příliš veliké

            noc je pořád delší

            prostor pořád větší

            pokojíčky víc a víc útulnější

            všude díry do minulosti

            pořád hlasitější ticho

 

            "obleč se, zase podzim

             musíš

             i když nenávidíš oblečení

             a noci strávené seděním na cestě

             jsou už ledovaté, hluché na odpověď"

           

            studenější stránka Boha

            takže jen vykrvácet

            a potom chodit bez údivu

            11.9.06

 

                                                                    "zimní vše zmalicherňující vize"

wciągasz mnie

rozrzucasz na ogromnych odchłaniach

 

tu nie ma ciepła

tu nieskończoność, która wszystko pochłania

 

tu nie miłość

tylko ogrom, pytania

 

fascynujesz jak samobójstwo

nie potrafię o tobie przestać myśleć

to największe, wyłania się i rozpościera na niebie, we mnie, we wszystkim wokół

 

od wschodu do zachodu, me ramiona szerokie jak kosmos, siedzimy w kole, kiedy już wiesz jak głęboko, jak wszystko, jak mało

2.12.06

překlad:

vtahuješ mě

rozhazuješ na ohromných planinách

 

tady není teplo

jen nekonečno, které všechno pohlcuje

 

tady není láska

jenom ohromnost, otázky

 

fascinuješ jak sebevražda

nedokážu o tobě přestat myslet

to největší, vynořuje se a rozprostírá na nebi, ve mně, ve všem okolo

 

od východu na západ, moje ramena široké jak kosmos

sedíme v kruhu, když už víš jak hluboko, jak málo, jak všechno

2.12.06

Jelikož jsme už díky videu ztratili anonymitu, házím tu i další fotky z akcí, na kterých jsme hráli.

 

 

30.6.2007  

Tak zde házím další koncepce koncertů, které jsme měli:

     

   23.6.07 Freakfest, čajovna

Východiska toho koncertu: stádia ve spirituálním vývoji podle Scotta Pecka (kniha v "Jiném rytmu") a Sørenna                Kierkegaarda ( kniha "Nemoc k smrti")

                                          na potřeby tohoto koncertu jsme na základě těchto autorů a vlastní zkušenosti vymysleli tyto 3 stádia:

1. stádium nadšení  - vyznačuje se radostí ze spasení, chválama, řešením základních křesťanských pravd jako je - hřích, vykoupení na kříži atd.

                              - v tomto stádiu je možno prožít celý život ( neříkáme, že to je špatně), je možno se zde udržovat službou, vyléváním ducha sv.,

                                potlačením pochybnosti atd.

                              - (estetické bytí podle Kierkegaarda ?)

2. stádium pochybnosti - zde opadá nadšení, vynořují se pochybnosti, výkyvy nálad, rozpad struktur, člověk to řeší, nepotlačuje

                            - "Když pomine smyslové okouzlení a život počne kolísat pak se ukáže, že v základech sídlilo zoufalství."  (Kierkegaard, "Nemoc k smrti" )

                            - www.searchingforgod.wz.cz

3. stádium mystické - pokoj, rozšíření struktur, jiná kvalita, rozměr ( i když vlastně jde o stejnou věc, je to jako vidět čtverec a pak celou kostku)

tenhle graf nějak znázorňuje vývoj ve spirituální rovině podle naší teorie

Jsme boží bojovníci, prohlubujeme znalost Boha, proto dnešní koncert je exkurz do 2. stádia a předkládáme Vám pár pochybností, myšlenek, které v tomto stádiu řešíme.

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1. Křesťanství je davová psychóza! - mnoho křesťanů je v depresích, když je samo s Bohem

                                                        - následuje útěk k církvi, k lidem

                                                       - hlavní motivaci mnoha je strach z prázdnoty, z samoty, z pochybností, z úzkostí, z zoufalství

                                                        -  "Dočista pitomí lidští netvoři a tvorové sociální pociťují potřebu samoty tak málo, že když mají být na chvilku

                                                            sami v tu ránu umírají jako papoušci."  (Kierkegaard, "Nemoc k smrti" )

                                                        - a přece občas Bůh povolává k samotě od společenství, na poušť !  

                                                        Třeba kvůli vytvoření, nalezení něčeho co Bůh chce jedinečně ukázat atd.

 

2. Zabiju ti milenku!  -  Když máš jako křesťan něco rád a zrovna ses netrefil s tímto zalíbením do Boží vůle, Bůh ti to většinou nějak rozseká.

 

3. Jinak půjdeš do pekla! - Druhá pochybnost o, které jsem psal vychází z předpokladu, že se jedná o křesťana, člověka, který se rozhodl jít za Bohem, takže co

                                         kdybychom se rozhodli za ním nejít "kašlem na něho!" - a půjdeme do pekla.

                                        - samozřejmě je zde možnost 2 voleb, svoboda, ale nějak v tomto kontextu necítíme emocionálně pozitivní zabarvení tohoto slova

4. Vyber si, smysl nebo svoboda! - Křesťanství i když je občas nepříjemné dává smysl, ale ne bez daně

                                                        - buď smysl NEBO svoboda (washo)

                                                        - kř. požaduje víru i v absurdních momentech, proto je vlastně nezpochybnitelné (Abraham a skoro zabití Izáka)

5. Pocity X myšlenky X vnuknutí! - pocity nikam nevedou, mění se

                                                        - racionálně nic nevymyslíš, dojdeš k čemu chceš

                                                        - bibli chápe každý jinak, těžko odlišitelný záměr textu od záměru čtenáře ( Umberto Eco)

                                                        - jisté řešení vnímáme v intuici, v mystickém vedení ducha svatého, věřím, že při ponoření se do sebe, rozlišení, pochopení

                                                         různých věcí, které se v nitru dějí, se lze napojit i na vedení Ducha a žít z něho

 

Pro vytvoření vhodných podmínek pro intuici hrajeme mystickou, antiestetickou (2. fáze oproti 1.) hudbu...

osobní prožitek:

 

Stál jsem na okraji, z jedné strany lidi a jejich slova, z druhé pole a prázdnota.

"Lidi umírají o samotě, jejich víra tuto zkoušku nevydrží."  zaslechl jsem a asi nejsem jiný. V čem je tedy mé spolehnutí?

Mezi mnou a lidmi stála ona, plakala. Něco nám říká, že tam nemůžeme jít spolu, to přece nemůžu chtít.

Uklidnila mě, uklidnil jsem ji.

Jen tak pomalu jsem přišel k plotu, přeskočil ho, jako bych to musel udělat. Jsem tu na prázdném poli, tady mě máš kde nejsou lidi, kde nic není, na cestě za tebou, na cestě do Šambaly.

Možná se ještě někdy vrátím...

 

 

 

        1.6.07 Nová síň, Praha + hlasovka Projevů

Chtěli bychom žít z Ducha, nechat se jím vést. Tušíme, že to nějak musí jít, píše o tom Bible. Přijde nám princip neustálého přemýšlení, prociťování o dobru / zlu naších rozhodnutí, činů jako unavující. Chtěli bychom vnímat a jít s proudem Ducha.

Tento koncert je pojat jako proud vědomí  / nevědomí.  Skrze vyjádření tohoto proudu se pokoušíme o chvilkové vyprázdnění se od vnitřních obsahů, dosáhnutí čisté mysli (viz teorie k zenu na konci stránky) a orientování se ve svých vnitřních hlasech, v proudu myšlenek, pocitů, vjemů.

Vnímám důležitost působení vůle v oblasti nitra, pocitů, myšlenek z důvodu napojení se na Ducha svatého (intuici ?) , život z něho. Což asi jde udělat skrze ovládnutí, poznání svého nitra (těla). 

Jde zde taky o svobodu. Vnitřní svobodu nebýt otrokem vnitřního proudu, který nás někam hází. Jde zde o to mít možnost rozhodovat se o samém sobě např. o tom na co zaměřím pozornost, jak se chci cítit atd.

My, kteří máme co jíst, máme přátele, nějakou tu úctu, dokonce se i občas seberealizujeme, stejně občas vnímáme touhu po něčem víc.

 

VZM je hudba touhy po ztraceném ráji.

 

 

texty k této koncepci:

 "... a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka."   

(Efezským 3,15-18)   

"Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit."              

    (Galatským 5,16-25)      

     

"Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj."       (Římanům 8,6)

 

 

"Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života."

(Genesis 3:24)

Anarchia w samym środku mojej głowy
Mój mózg pracuje niezależnie
I nikt mi nie może zakazać myślenia
Anarchia w głowie to początek wyzwolenia

                                                            Dezerter, 1987

19.6.2007

Měli jsme koncert v Nové síni s hlasovkou Projevů, taky nás čeká koncert v čajovně na Freakfestu, což jsou koncerty pro křesťany, koncepci těchto koncertů, zde hodím později.

Poprvé jsme hráli pro nevěřochy. 15.6.2007 v liberte v Těšíně.

Zde uveřejňuji koncepci tohoto koncertu:

LIBERTE 15.6.07 - MOMENTY DEKONSTRUKCE

Východisko tohoto koncertu - konstruktivismus, Piaget

- poznání je zkonstruováno z různých generalizovaných zkušeností, představ, přesvědčení, poznatků (např. pivo je dobre, Bůh je piča atd.) což vytváří jisté schéma, konstrukci v níž se člověk / jeho poznání pohybuje

- vývoj podle Piageta v tom, že nové zkušenosti způsobují  buď

           A) asimilace, zařazení do stávajícího schématu

   nebo B) zboření stávajícího schématu -dekonstrukce a následné vytvoření nového širšího schématu, který zahrnuje novou zkušenost - akomodace

- samozřejmě B je lepší, posouvá radikálněji dál

- proto tento koncert je nástrojem dekonstrukce, zbořením schémat, poskytnutí nových (mystických) zážitku a pozdější vystavění širších, hloubějších konstruktu

- ODDEJTE SE DEKONSTRUKCI !!!


Samozřejmně si uvědomujeme, že pozitivní afekt posiluje zlepšené chápání komplexních situací, rozšiřuje rozsah pozornosti, zvyšuje kreativitu, umožňuje vidět souvislosti atd. a k vyvolání hluboké konstrukce skrze pozitivní afekt tvorba vzm v dalších letech bude možná směřovat, ovšem teď naléhavě vnímáme potřebu zbořit příliš těsné schémata, pro vytvoření prostoru pro hluboké poznání Boha.

Dávám zde taky obal naší desky "Z vrchu nahoru" :


22.2.2007

Dáváme tady slíbené mp3 z naší nové desky "Z vrchu na horu", koncepce songů jsou níže.

 

        1. roste mi péro až do nebe (8:45)

        2. mozek / srdce / pytel (6:01)

        3. jesus christus suicide star (5:12)

        4. máme v hlavě rybí prsty (6:27)

        5. matěj je magor (8:40)

        6. rafał má rád Carla i Gustava (7:47)

        7. metalisti mají pravdu (8:41)

        8. jsme si velmi sympatičtí (9:35)

 

 

1.2.2007

Máme po zkouškovém a taky slavíme rok své činnosti, takže je tu nová deska Velkolepých Záměru Mystiky!

Naše nová deska je, jak jinak, koncepční. Je to takový nějaký exkurz do života křesťana, do toho nad čem přemyšlí, co cítí a tak. Myslím, že tato deska splňuje jak požadavky A tak i B jak o tom pišeme v koncepci, kterou jsme vymysleli před koncertem v Havličkově Brodě. Nevěřoši přijdou na to, do čeho jdou, věřoši si mužou zakutit s náma.

Rozpišu tu teď nějak ty songy, mp3 budou někdy později.

1. První píseň je tak trochu sebereflektující, protože to občas jako křesťané musíme dělat, abychom se pak mohli kájet a pak už jenom furt těšit z toho, že nemusíme řešit své hříchy, bo Ježiš kvůli nim umřel atd...

    -Ptáme se sebe na smysl této kapely, proč to vůbec děláme?

    - Není to jen naše pýcha? Naše honění si ega z toho jak velký máme vhled do spousty věcí? Jak dobří jsme umělci? Jak výstižně umíme nazvat naše chvalozpěvy?

    - Přicházíme na to, že snad ne. Člověk dostal od Boha různé talenty. My jsme dostali talent k dělání této kapely, baví nás to, jde nám to, doufáme, že si to Bůh použije.

    -Ale co když se přece jenom pleteme? Co když má pravdu Freud? 

„Umělec je původně člověk, který se od reality odvrací, protože se nemůže smířit s tím, že se od něho nejprve požaduje, aby se zřekl pudového ukojení, a dává svým erotickým a ctižádostivým tužbám průchod ve fantazijním životě. Nachází však zpáteční cestu z tohoto fantazijního světa k realitě tím, že dík zvláštnímu nadání vypracovává svoje fantazie v jakýsi nový druh skutečnosti, kterým lidé přiznávají platnost jakožto cenným obrazům reality. Stává se takto svým způsobem skutečně oním hrdinou, králem, tvůrcem, milovaným tvorem, kterým se stát chtěl, aniž musel zvolit okliku přes skutečnou změnu vnějšího světa. Toho může však dosáhnout jen proto, že tato nespokojenost vznikající při nahrazení principu slasti principem reality je sama kusem reality.“ (Freud, „O člověku a kultuře“)

    - O tom všem pojednává naše píseň "Roste mi péro až do nebe"

 

 

2. Další píseň tak trochu souvisí s dřívější písní. Týká se naší intelektuální schopnosti analyticky rozebírat věci, vidět souvislosti, argumentovat. Věříme si, že jsme v tom dobří a máme na to talent od Boha.

    - Ale co když jsme tak dobří, že si dokážeme obhájit, uargumentovat cokoli? Není racionalita v tom směru trochu zavádějící? Nejde racionálně dojít i k něčemu co  nějak cítíme, že není pravdou i když logicky to takto vychází?

    - Z toho vychází, že možná je důležité dát na své intuitivní (před) poznání pravdy. Nedalo by se toto intuitivní zření pravdy identifikovat s duchem v nás?

 ...  abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. (1 Kor 2,13)

Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?  (1Kor 3,16)

        nebo s Gadamerovým hermeneutickým kruhem?

Základním problémem poznání je pro hermeneutiku porozumění. Hermeneutika staví na zajímavém postřehu: každé poznání předpokládá, že už předem cosi o tom, co poznávám, musím vědět. Mohu se totiž ptát po něčem, o čem bych alespoň nevěděl, že to existuje a že se na to lze ptát? Mohl bych si všimnout něčeho jako nového poznatku, kdybych předem nebyl připraven na to, že to za nový poznatek budu moci považovat? Ale je-li už na začátku přítomno jakési "předrozumění" tomu, čemu chci na konci teprve porozumět, pak se nutně točíme v kruhu. Hermeneutika se právě k tomuto kruhu otevřeně hlásí. Co bylo dosud (zvl. v logickém pozitivismu) považováno za defekt poznání, je zde prohlášeno za jeho podmínku.

Ivan Blecha o filozofii Hanse Georga Gadamer

        -a zde ještě hodím pár mých poznámek k předmětu Úvodu do religionistiky, které snad dotvoří to, co mám namysli.

-významy už jsou vždycky k dispozici, již předem existují

- to co nám umožňuje říct, že něco je pravdivé – domnělá subjektivní perspektiva srovnává se světem- může dojít ke shodě, ke splývaní horizontu – říká se tomu pravda

-předsudečnost – člověk vždycky náleží do nějaké tradice, předsudky i když nejsou správné umožňují porozumění

    - takže zůstává otázka: pravdu má intuice? duch v nás? racionalita? mnohdy nejednoznačné písmo? zkušenosti? pocity? pudy? epistéma ve které žijeme?

    - o tom všem pojednává náš chvalozpěv MOZEK / SRDCE / PYTEL

 

 

3. Další skladba navazuje na předchozí skladbu a jejím smyslem je diskreditace racionality, upozornění na její úskalí

    - vychází z mé z zkušenosti, kdy jsem došel k tomu, že věci víry, existence Boha atd. nelze usuzovat pouze racionálně. Záměrné jití do absurdity ve které jsem nakonec našel Boha mě vedlo k hlubšímu prožitku Boha, k většímu procítění jeho absolutnosti, jako stvořitele racionality i iracionality.

    - Tuto zkušenost chceme předat. Prostředkem nám budou racionální konstrukty v otázkách víry, které nakonec vyústí v absurdní závěr, závěr u kterého cítíme, že není pravdivý, tak jak o tom pojednává naše píseň MOZEK / SRDCE / PYTEL . Publikum, které se setká s takovýmto konstruktem, ztratí absolutní důvěru v racionální konstrukty, o což nám jde. Bohužel zatím tento nápad zůstává v teoretické rovině. Těšíme se, až ho někdy zrealizujeme.

    - "Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´" (1 Kor 1,19)

    - Navíc je zde nebezpečí  o kterém jsem již psal výše, že jsme schopni argumentátoří a že je zde možnost si uargumentovat logicky hodně věcí, proto nám raději nevěřte. Líbilo se mi, co jsem kdysi slyšel na Kyol Che a co s tím trochu souvisí: "Poslechni si co říká Buddha a pak ho zabij" jelikož bychom měli poslouchat Ježíše, ale on už se sám dal zabit, naše další píseň se jmenuje JESUS CHRISTUS SUICIDE STAR.

4. Z dvou předchozích skladeb se nám vynořuje velmi postmoderní obraz reality. Je problém určit co je pravda, podle čeho se chovat, mnoho věci v nás i v kulturním prostředí nám říká protichůdné věci a každý má pro tu svou pravdu celkem dobrou obhajobu.

      -I v křesťanství, které má svou zjevenou pravdu v bibli nacházíme jisté postmoderní rysy. Občas máme dojem, že si v rámci křesťanství můžeme vybrat jakýkoliv směr (třeba klerofašismus, nebo liberální křesťanství atd.) a najdeme pro to, co si vybereme celkem dobrou obhajobu jak v jistých biblických verších, v zkušenostech mnoha lidí, tak v křesťanské i nekřesťanské filozofii, tak také pragmatičnosti tohoto směru (biblicky "ovoce"). Zatím nevím co z toho pramení, ale přijde mi to jako dost důležitá myšlenka, možná je Bůh vskutku tak absolutní, že snese v prostoru, který vytvořil více pravd vedle sebe. Nejsme z toho smutní, protože jak píše Jean Francois Lyotard:

Postmoderní situaci je nicméně cizí pocit deziluze stejně jako slepá pozitiva legitimizace. V čem může spočívat legitimnost po zániku metanarativních příběhu? Kritérium výkonnosti je kritériem technologickým, neplatí pro posuzování toho, co je pravdivé a co je nepravdivé. Konsensus, k němuž se dospěje diskusí, jak soudí Habermas? Tento konsensus znásilňuje heterogennost řečových her. A k invenci nového dochází vždy uprostřed názorové různosti. Postmoderní vědění není pouze nástrojem moci. Zjemňuje naši vnímavost pro různost a stupňuje naší schopnost snášet nesouměřitelné. Svoji rozumnost nenachází v homologii expertů, nýbrž  paralogii vynalézajících.

Jean Francois Lyotard (Postmoderní situace)

    -  vzm první postmoderní křesťanská kapela? 

S modernou se ovšem rozchází i umění. Ještě v nedávné době bylo umění "angažováno" ve službě různých výkladu světa - podílelo se na vyprávění o skutečnosti, o člověku, o pravdě. Postmoderní umělci se proti tomu bouří: vytvářejí díla, která se vymykají snahám po systematizaci, interpretaci, po zařazení do směru a doby. Provokují střídáním stylů, rušením zažitých konvencí, prolínáním žánrů, destrukci děje, ironii, parodií atp.

Ivan Blecha o postmoderním umění

    - O této postmoderní problematice pojednává píseň: "Máme v hlavě rybí prsty"

 

 

5. Na Jesusparty v Ústí nad Labem jsem si uvědomil celkem důrazně, že boží vůli je život v napětí. Bůh nechce házet lidi do stereotypu, jeho jednání vždy směřuje k vyvedení člověka na prostranství ( 2.královská, 5. kapitola), vytrhnutí z jeho zažitých kolejí.

    -Tento důraz asi není v křesťanských alternativních kruzích ničím novým díky činnosti Matěje Párala a kapely Projevy Radosti, ovšem cítíme potřebu to sem hodit, zasahuje nás to.

    - Možná i sexuální napětí z jisté sexuální abstinence je boží vůli?

    - Přemýšleli jsme, možná s tím nějak souvisí verš: "Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." (Jan 3,8) ale teď se mi už nechce přemýšlet jak, asi jen ta paralela s tím větrem, že rozhazuje ty věci (jako třeba mraky a tak) a vnáší do toho nějakou změnu, čerstvý příval vzduchu... no ono je to takový verš, který se hodí na všechno, možná proto se mi tak líbí.

    -Na počátku nemoci jsem měl pocit, že jsem učinil ve svém postoji nějakou chybu, a proto jsem za úraz do jisté míry sám odpovědný. Avšak prochází-li člověk cestu individuace, žije-li život, musí snést i omyl, jinak by život nebyl úplný. Neexistuje záruka - v žádném okamžiku - že ne­propadneme omylu nebo smrtelnému nebezpečí. Domníváme se možná, že existuje jistá cesta. Ale byla by to cesta mrtvých. Pak by se už nic nedělo nebo by to v žádném případě nebylo správné. Kdo jde jistou cestou, je téměř mrtvý.

Carl Gustav Jung (Duše moderního člověka)

    - Název této skladby je citátem našeho kamaráda Kopyho: "Matěj je magor"  

 

 

6. Další věcí kterou řešíme jsou impulzy z nevědomí (intuice?). Když věci moc neřešíme a necháváme se unášet na vlnách nevědomí často vznikají krásné věci.

    - Příkladem může být surrealismus, automatické texty, hudební improvizace, krásné spontánní chování, sny, a také humanistická psychologie Carla Rogerse, ve které akceptací všech podnětu vědomých a nevědomých se člověk přirozeně mění k lepšímu, k větší seberealizací, rozvijí všechny své oblasti, je šťastnější a kdo ví co ještě.

   - Dalším pozitivním příkladem a kapitolou samou o sobě je analytická psychologie Carla Gustava Junga, ve které je podvědomí celkem důležitým nástrojem v procesu individuace, k dosažení jednoty vědomí a nevědomí, a taky dokonce k větší blízkosti s Bohem.

    - A snad posledním důvodem pro, je naše velká láská k songu I can go with the flow , jsem nim přímo archetypicky fascinován, takže na tom nevědomí asi něco fakt bude.

    - A teď nevíme zda všem impulzům z nevědomí důvěřovat, zda jsou hodny naši důvěry, Bůh přece jenom asi chce abychom se rozhodovali (Soren Kierkegaard) a ne jenom tak plynuli, navíc plynutí neprodukuje napětí, které je boží vůli (jak o tom pojednává náš song "Matěj je magor"), proto zde vnímáme konflikt. Možná je to tak, že Bůh dává jenom nabídky (třeba i skrze nevědomí) a my stejně musíme uzdvihnout tu tíhu rozhodování sami.

    - O tomto tématu pojednává píseň: "Rafał má rád Carla a Gustava"

 

7. Sedmá píseň z našeho alba je do značné míry minimalistická, sází na dojem, který vyvolá věta: BŮH VYTVOŘIL ZLO!!!

    -(jasně, že vytvořil zlo asi jen spíše jako možnost, proto aby existovala svoboda, což většina lidi a hodně andělů hojně využívá... ale co bychom neudělali pro reklamu? negativní reklama, je přece taky reklama, jak už o tom pojednává naše píseň "Zabij si svého pronároda")

    - tento song se jmenuje "Metalisti mají pravdu!"

8. Poslední píseň se zabývá tlakem okolí a chutí něco dělat, plnit boží vůli.

    -Vidíme konflikt mezi 1) tím jací jsme, udržování si své identity, suverénnosti, chuti jít proti proudu

                  a                  2) jiní lidé, jejich svoboda, jejich nároky na nás, očekávání, prosby

   - Co má větší hodnotu? 1 nebo 2 ?

             vidíme biblické vzory v obou bodech 1) např. proroci, kteří šli proti všem a dělali práci boží 2) zbytek těch dobrých typků tam

- Kdy se omezovat? Vnímáme zde paradox - "miluj bližní jak sebe samého"

     - ale láska se nakonec pojí vždy s sebe odzbrojením,  s jistou ztrátou suverenity, s otevřením se na zranění
    - je to identitou Kristovou?
    -> nakonec Kristus miluje, je otevřeny na zranění, dokonce ho zabíjí, ale přece je tu zmrtvýchvstání
    - zmrtvýchvstání -> potvrzuje absurdní víru, že tak to je správné, že nenásilí vyhrává i když prohrává teď

    - z druhé strany vnímáme důležitost občas jít radikálně za tím co jsme se rozhodli dělat i proti mínění jiných, aby náš život nějak vyzněl. Je to asi jako z časem, když chceme něco dělat pořádně, tak se musíme vysrat na něco jiného.

    - máme pocit, že je boží vůli abychom byli rozvinutými individualitami, také pro šíření evangelia výrazným, osobitým stylem.

    - dalo by se možná i říci, že to jak se chovat, zda 1 nebo 2, je hodně podmíněné situací, okolnostmi, dobré důvody se nacházejí v obou případech, možná proto, abychom byli otevřeni na obě možnosti -> Situační etika ?

A jelikož už u toho psaní sedím dlouho a nechce se mi už nic vymýšlet, tak se píseň bude jmenovat:

"jsme si velmi sympatičtí"

Tak a to je celé naše nové album. Jsme rádi, že se nemusíme starat o šíření našeho poselství v křesťanské epistémě, iniciativní uživatelé granosalisu (pro zájemce odkazy na články 1, 2, 3, 4, 5) to udělají za nás. Protože nás mrzí povrchnost a nepochopení některých, kteří tam diskutují, což v nás vyvolává chuť ještě větší provokace, modlím se zde:

"Bože, dej ať máme rádi i ty, kteří nás nechápou. Dej, ať konáme tvou vůli, ať jsme citliví na tvé podněty a sereme na to co je pro nás irelevantní. Amen."


22.12.2006:

Jelikož bych se měl, začít učit na zkoušky, ale nechce se mi, aktualizuji tyto stránky.

 

 

 

 

 

 

Stalo se toho hodně od minulé aktualizace.

1) měli jsme 2 koncerty:

       A) koncert na sjezdu evangelické mládeže v Havlíčkově Brodě 30.9.2006, 22:30 v godarchy čajovně.

                - Koncert dopadl nadmíru dobře. Vůbec jsme nezačali hrát, jen jsme vyprovokovali 3 hodinovou snad plodnou diskuzi s publikem.

                -zde je přepis papíru s koncepci s kterou jsme šli do tohoto koncertu, jak jsme ji vymysleli v hospodě před koncertem:

 

forma  vzm: a) evangelizační kapela - nevěřoší

                       b)v čem je hnusný bůh - věřoši

 

jelikož sjezd evangeliku - věřoši -> B

    - vystavuje nás zkouškám - východisko ze zkoušek často:"věř", "důvěřuj","bojuj se sebou"  

                                            - to se pojí s momentálníma nepříjemnýma psychickýma stavama

    - člověk, který má něco hodně rád, si může být skoro jistý, že mu to Bůh veme, nějak mu to rozseká

                    -> strach začít něco mít hodně rád

    -Marek 11:23  Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře´ - a nebude

pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
            - ale  z druhé strany kecy o plnění boží vůle

                (Marek 14:36  Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne,

co já chci, nýbrž co ty chceš.")
        - > omezení totální svobody, dělání co se nám zachce (song: "pičmajster svobodné vůle")

    - a nejhorší je nejistota jaká je ta boží vůle? -> nepříjemné napětí

    - občas plnění boží vůle jak nejlíp umíme, ale okolnosti se stanou hrozně nepříjemné, nevíme proč,   

    Bůh se nechová podle žádného pravidla, schématu, předvidatelnosti

    - Bůh přesahuje veškeré meze toho co člověk chce či nu;echce akceptovat

    - křesťanství - život ve vztahu s nevyspitatelným partnerem, jeho kroky se nám často jeví absurdně

 

Hrajeme tuto hudbu, protože ji hrajeme, nevíme, jestli to je boží vůle nebo ne, ale může být.

Pokus plnit boží vůli.

 

Naše hudba, pokus přiblížit to, jak jsme taky poznali Boha.

 

 

 

             B) koncert na Jesusparty v Ústi nad Labem, pátek 17.11.2006, od 22:00 v komunistickém kulturáku.

                        - zase tu hodím koncepci, jak jsme ji vymysleli po části ve vlaku, a pak proměnění duchem, před koncertem

 

 

vzm: - důvodem, vytvořit protipól chválám

           -"často nemám náladu chválit" - těm poskytnutí atmosférického zázemí

         - i pro ty, kteří nemají chuť děkovat Bohu, za to dobré co vykonal, chtějí vyjádřit/procítit to co

 prožívají těžce, bolestně

        Forma- měla by vyjadřovat opak jakýchkoliv chvál - arytmie, disharmonie, kvazi zvuky

        - mimo verbální sdělení

        - modlete se za to co vás trápi

   proč zde?

        -možná jsou zde lidé, které život s Kristem nějak trápí, vyjádření toho

                    -> vychází ze zkušenosti : na narozeninach se bratranec pohádal se svou mamkou, ovšem atmosféra oslavy pomohla vyřešit podstatu problému, happy end. - paralela s Jesus party.

            - modlete se za to co vás trápi

-------------------------------------------------------------------------

    problém času

    - Kazatel 3:1  Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
2  Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
3  je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
4  je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
5  je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
6  je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
7  je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
8  je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
     -ale často není na to všechno čas

    - často jsme smutní až nasraní na Boha, že jsme nucení si vybírat pod nátlakem času

 

Modlitba: "Ježiši, často jsme smutní až nasraní, že jsme nucení si vybírat pod nátlakem času. Tento           koncert vyjádřením této nasranosti, této revolty proti tomu. Pužij si prosím ten koncert jak chceš."

       

 

 

 

 

                        -  a skutečně, máme pocit, že si tento koncert Bůh dosti nečekaným způsobem použil. 

 

2) Jak je vidno, trochu se nám vytříbila forma koncertů, ale to asi není nic stálého, pravděpodobně před každým dalším koncertem se bude koncepce této kapely měnit.

3)Máme svůj profil na http://musicalis.granosalis.cz , ale abyste si nás tam našli, musíte se zaloginovat, což mi přijde dost chujove, ale jinak to tam máme rádi.

 

4) Vydali jsme desku "Našla jsem tě v poli", vydáváme ji na lukrativním labelu MAMA MRDA MASO.

      Deska je záznamem našeho jamu z 13.9.2006, rozčleněným do songů, za což děkujeme iniciativnímu administrátorovi granosalisu.

        Songy si můžete stáhnout i zde:

            1. zabij si svého pronároda (7:08)

            2. realita je piča (7:23)

            3. pokurvene kable (10:12)

            4. proč tak moc chceme šukat? (6:17)

            5. pičmajster svobodné vůle (7:31)

            6. klerofašismus je fajn (6:10)

            7. koňský salám (12:07)

 

Zde je i obal:                         

 

Který si můžete tady stáhnout v doc a vytisknout.


16.9.2006:

Rozhodl jsem se trochu chronologicky uspořádat příspěvky na té stránce, ale nejdou po sobě, takže se orientujte podle data, co je vždycky pod čárou.

       

Přišli jsme na to, že některé lidi (možná všechny?) nejde uvěřochovat filozofickýma kecama. Také jsme přišli na to, že člověk je buď otrokem hříchu (i hříchu nevíry?*) , nebo Ježíše (řečeno brutálně, Římanům 6,16: "Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.") a že člověk dokud nezjistí, že je otrokem hříchu a dokud se nebude chtít toho otroctví zbavit nemá moc chuť přijmout Ježíše, ve kterém, věříme, je větší svoboda než v hříchu.

Je to možná trochu porážka našeho filozofického snažení, protože to co jsem teď napsal trochu zavání evangelizací vyhrožováním peklem, které jsme se chtěli vyhnout. Ale vypadá to, že křesťanství asi vyžaduje puštění si do svého vnitřního světa, vědomí atd. Boha, což je asi omezení nějaké absolutní svobody (tj. jsem jenom já), ale nakonec, když se setkáme s hříchem, je přijetí Ježíše větší svobodou, než život v hříchu. Možná to za nějakou dobu budeme vnímat jinak, teď to vnímáme tak.

Proto se nyní naše tvorba zaměří na to, na co máme chuť, na čisté umění, na žiti té svobody v Kristu a tím se snad ukáže, že tato svoboda je větší než svoboda bez něho.

Zde je náš jam z 13.9. Pak to možná nařežu na mp3, teď nemám moc čas.

Rozhodli jsme se, že naší tvorbu spojíme s folkovým projektem jednoho z členů naší kapely. Půl roku mu ty songy ležely na kompu a nic se s nimi nedělo, teď je možná využijeme v tvorbě vzm, když už jde jen o umění.

                             do świata

                            motyle

                           nożyczki

                            obrzeża miast                           

                          dzień dobry

                            tma        

                                       

Rozhodli jsme se také, že budeme dělat koncerty, ale nutnou podmínkou pro naše vystoupení je gauč pro Washa, jinak nehrajeme, takže organizátoři čiňte se.

 

*Jan 3:18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Jan 16:9: Hřích v tom, že ve mne nevěří...


únor 2006:

Jsme evangelizační kapela "velkolepé záměry mystiky" a máme hospodářskou budovu.

 

Špatná reklama, je taky reklama.proto tady uveřejňujeme kontroverzní myšlenky, citáty, které se

pojí s křesťanstvím. O tomto tématu pojednává naše píseň "zabij si svého pronároda".

 

 

 

 

 

            Když jsme o tom projektu přemýšleli, zdálo se nám že to nějak lehce vykutime, ale asi ne, tak tu aspoň napíšu tu prvotní ideu, na kterou už asi stejně sereme, jak jsem ji jednou večer zachytil na papír. Tady to je:

 

           

 

 

"většina věci je na piču" \ "realita je piča" - (song) hudba- stěna  

                                                      -pro nešťastně zamilované

 

 nihilismus->absurdnost -> není něco co vytvořilo i to absurdno? absolutno?

 

 jasná stránka schízy - "pet láhve v umyvadle" (Stirner, Huxley) X deprese "proč je nám v nihilismu tak blbě?, proč je    ta psychika taková?

 

     -užívání si absurdna- z, či bez boha?  před, či po b.?

                    - podle chronologie života mého, spíš "z"

 

 píseň o něčem/někom co/kdo věříme, že vytvořilo ty prostory (intencionální světy- Husserl) v kterých se nalézáme:

    "BůH"  (hudba - ticho)

 

- k východisku ("v.v.j.n.p" \ "r.j.p") - co je důvodem takového vnímáni reality?

                                            a) málo smyslu?   ... nějaký racionální smysl by to vyřešil? dal by tu úplnou plnost atd.?

                                            b) nenaplnění potřeby milovat a být milován? - dětská potřeba

                                                                - všichni jsme děti (?)

                                                                   - drsnost je slabost strachu před otevřením se, ukázáním své dětskosti (?)

                                                      ->všichni hrajeme hru, ve které se necítíme dobře a chceme se vrátit do nahého ráje

                                                                                            ->sexualita (vyjádřením toho?)

                                                                 - song: "proč tak moc chceme šukat??"

   

  - kde to zařadit?

    - kde je pravda?

 

 

 

 


 

z druhé strany:

 

    prolog:

        - vědí o mě, že věřící, tak vysvětlení

            - některé věci se nedají vyjádřit (jen?) slovy

        -> kapela " vz m

 

 obrázek:

má znázorňovat nějakou "linii života", chronologicky, z leva do prava, linie zobrazuje nějakou "vědomou" část života, tu kterou dokážu celkem racionálně vysvětlit, čtverec - moment

 do kterého moc nevidím, nedokážu ho nějak úplně racionálně uchopit, přesto měl zásadní vliv

 

 dlouho jsem přemýšlel jak je to možné že, se v tom najednou vynořila víra, ona se prostě nějak vynořila, víra že i to    absurdní co dokola vidím , ten svět, jenž se jeví beze smyslu je vytvořen bohem -> to biblické "víra je darem" ?

       

  pak otázka - chceš mi věřit? věříš mi ?   ......důvěra?

 

 

    jo        

 

    

 

 

 Teď tu dám nějaké citáty, které mluví o tom, že ten prostor absurdna, nějaké prázdnoty atd. je celkem dobrým místem, pro nějaké podstatné "objevy", nebo jak to nazvat... :

 

V poušti se všecko skutečně důležitý vytrčí a všecko ostatní rozplyne. Tvoje vnitřní hory se zase smrsknou na krtince.

                                                                                                                                       Josh Homme (queens of the stone age)

 

Každého z nás se může v jistých chvílích zmocňovat pocit, že svět je uspořádán způsobem, jenž v nás může jedině živit pokušení beznaděje. A od okamžiku, kdy se toto pokušení vynoří, se skutečně zdá, že se odevšad rojí podněty schopné tento pocit posilovat. Právě to jsem mínil, když jsem kdysi napsal, že jsme beznaději obklíčení. Na to však netřeba odpovídat, že jde prostě jen o chvíle znechucení a sklíčenosti; ony se totiž bohužel často jeví spíše jako hodina neúprosné  jasnozřivosti. Ve zmíněných okamžicích mi připadá, že jsem náhle odhodil či protrhl závoj povzbudivých iluzí, které mi život zakrývaly a s jejichž pomocí jsem se snažil vytvořit si snesitelnou existenci. Dalo by se říci, že život mi najednou ukázal děsivou tvář Medúzy, schopnou proměnit člověka v kámen, a tato fascinující moc jako by se přitom opírala o moji vůli k přímočarostí, vůli k tomu, abych si nedal nic nalhávat. Je to hodina tragického pesimismu. Ta může zajisté vyústit i ve filozofii heroismu, může však také vest buď k sebevraždě, nebo k abdikaci bytosti, jež tváři v tvář skandálnímu světu upadá.

                        Gabriel Marcel „Přítomnost a nesmrtelnost“

 

Potřeba samoty totiž znamená, že v člověku je duch, a je měřítkem tohoto ducha...

...neboť ve vztahu k člověku je to tak, že když s ním jsi sám, jsi mu nejblíže, a když jsou přítomni další, jsi dál, ale ve vztahu k Bohu je to tak, že když jsou přítomni i další, zdá se ti, jako bys byl Bohu blíž, a teprve když s ním doslova jsi sám, tak zjistíš, jak daleko jsi.

                                                                Søren Kierkegaard "Nemoc k smrti"

 

Jak se z tohoto pohodlného, odcizeného a vlastně slepého přebývaní dostat zpět k plné existenci a k možnosti nahlížet smysl bytí? Podle Heideggera jsou k tomu zapotřebí jisté otřesy, nějaká překvapení, mezní zážitky. Na ty je náš život bohatý, jen je třeba využít. Jsou jimi třeba zážitky překvapení, údivu, ale například i úzkosti, radosti, nudy apod. Je zřejmé, že tyto stavy nelze beze všeho popsat pomocí tradičních kategorií. Pojmy, které označují takové stavy, nazývá Heidegger "existenciály". Existenciály tedy popisují nálady či prožitky, které nás vyvádějí z pohodlného, nevlastního přebývaní u věcí a v rituálech všedního dne a znovu nám dopřávají zakusit sebe sama jako bytost nezajištěnou, ohroženou, ale také nucenou volit z možností, a tím nám pomáhají si připomenout schopnost rozumět bytí a toto bytí odkrývat.  

            Ivan Blecha o filozofii Martina Heideggera

Odczuwanie Tajemnicy Istnienia może przywrócić jedynie sztuka dążąca do wywołania uczuć metafizycznych, metafizycznego wstrząsu, który można osiągnąć jedynie przez przeżycie formy całkowicie uniezależnionej od treści życiowej. Jeżeli w sztuce odrzucimy to, co życiowe, a dostrzeżemy czystą formę, to zobaczymy prawdziwe piękno, a sztuka wywoła w nas wstrząs metafizyczny. Uczucie metafizyczne może być wywołane, jeżeli uświadomimy sobie jedność istnienia. Zdaniem Witkacego świat składa się z wielości poszczególnych istnień, tworzących jedność. Każde istnienie jest także jednością, złożoną z wielu jakości. Jeżeli uświadomimy sobie tę jedność w wielości to będziemy przeżywać Tajemnicę Istnienia.

Czysta forma to pewna niezależna od prawdopodobieństwa życiowego konstrukcja elementów: słów, gestów, działań, barw i dżwięków. Układ tych elementów zależny jest wyłącznie od koncepcji artystycznej twórcy. Celem spektaklu nie jest naśladowanie rzeczywistości, lecz wprowadzanie widza w inny niż życiowy wymiar przeżywania, w sferę uczuć metafizycznych. Celem jest zaskakiwanie odbiorcy. Zdarzenia i postacie sceniczne mogą się z życiowego punktu widzenia dziwaczne i bezsensowne, ale podlegają konieczności artystycznej. Teatr czystej formy miał zrywać z wszelkimi schematami tradycyjnego teatru, z logicznym związkiem pomiędzy przedstawionymi zdarzeniami oraz pomiędzy wypowiedziami bohaterów a ich działaniami. Witkacy dopuszczał rozbieżność między czynami postaci i wypowiadanymi przez nią sądami, zmienność psychiki, przeistaczanie się jednych postaci w inne, zamiany ról. Widz oglądający taki spektakl powinien mieć wrażenie, że śni jakiś dziwny sen.

 

Szymon Jaroszewski o názorech Witkacego ( Stanisław Ignacy Witkiewicz )

Tím posledním citátem jsme se dostali k umění, o čemž by ta kapela taky snad trochu mohla být. Jelikož naše záměry jsou v skutku velkolepé, chceme aby naše hudba evokovala zážitek poušti, kde se důležité věci vystrčí (J.Homme), chceme protrhnout závoj povzbudivých iluzí (G.Marcel), chceme jednotlivce, který stojí sám před Bohem *(S.Kierkegaard), chceme vzbudit existenciálu, která vyvede z přebývaní u věcí, u prázdných rituálu (M.Heidegger), chceme vyvolat cítění záhady bytí skrze metafyzicky otřes (Witkacy).  ...................

A taky se nechceme zpronevěřit washovému uměleckému směru - randomismu, jehož podstatou je náhodná tvorba.

* možná je beznaděj, deziluze atd., o které hovoří Marcel a jež se mu zdá tak pravdivá, je pravdivým

 obrazem skutečnosti, kde vidíme jak daleko jsme od Boha (S.Kierkegaard)?   "Milostí tedy jste spaseni

 skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit."(Efezským 2,8-9) - náhled do toho jak se skutečně věci mají je dán jako dar?? jako první část, předzvěst daru víry???

 

 

 

 

 

 

 

Tady dáváme na stažení naši mp3, která nijak nesouvisí s koncepci této kapely, ale líbí se nám. hitovka (mp3, 7 MB)

   

   

   

guestbůh

 

 

tady je pár odkazů k naším přátelům a tak.

 

    

                       složení kapely.                  

 

 

 

sem bych chtěl umístit pár textů naších chvalozpěvů:

 

srdce smrdí jak ovoce

líbáš kytky a před tím je potom

orgie jsou a někdy taky zápalky

libozvučné tabletky
chuť mažoretek

zásadní trička a kachličky



pet láhve v umývadle

švýcarské zrcadlo, mamka, letadlo

bavíš se sněhem a kulatými cestami

vše je v kruhu jak papuč

lepím sněhulaka
je tu i můj brácha

 

        teorie k textům a nejenom:

 

Nebyl jsem schopen vyjádřit tu nádheru, která zároveň téměř děsila. Najednou jako bych tušil, co může cítit člověk, který je šílený. Schizofrenie má totiž svá nebesa stejně jako peklo a očistec. Vzpomínám si, co mi říkal jeden můj starý, již ; mnoho let mrtvý přítel o své šílené manželce.

  Jednoho dne, bylo to v raném stadiu její nemoci, kdy ještě mívala jasné chvilky, jí začal vyprávět o jejich dětech. Chvilku poslouchala, ale pak ho náhle přerušila.    Jak jen prý vůbec může marnit čas nějakými řečmi o dětech, které tady ani nejsou, když všechno, co se skutečně děje právě teď a tady, je právě ta nevyslovitelná krása vzorků, jež se tvoří na jeho hnědém tvídovém saku, kdykoliv jen pohne paží?

Aldous Huxley "Brány vnímani" (Doors of perception)

 

Strašidlo smrti, šantán na onom světě, ztroskotání i vynikajícího rozumu ve spánku, tíživá opona budoucnosti, babylonské věže, zrcadla přelétavosti, mozkem potřísněná neproniknutelná zeď peněz, tyto až příliš podmanivé obrazy lidské katastrofy jsou možná pouhými obrazy. Vše nasvědčuje tomu, že existuje jistý bod ducha, v němž život a smrt , reálné a imaginární, minulost a budoucnost, sdělitelné a nesdělitelné, nahoře a dole již nejsou vnímány jako protiklady.

    André Breton "Druhý manifest surrealismu"

 

 


14.8.2006 :

Seznámili jsme se se zenem.

Jednou v noci asi před rokem a něco, jsme seděli s Washem v garáži u Zdražilů a moc jsme nevěděli co se sebou. Trochu jsme se modlili, jamovali, čuměli do zdi. Washo měl zapnuté nějaké kombo a ono pořád bzučelo, občas na půl sekundy přestalo a bylo ticho. Washo řekl: "To ticho mezi bzučením je Bůh".

Po letmém seznámení se zenem - týdenním sezení v zenovém centru v rámci Kyol Che, jsem dospěl k názoru, že to co jsem tam prožíval jistým způsobem asi může souviset s koncepcí této kapely a proto jsem se rozhodl pár mých zkušeností, postřehů, které se během toho pobytu tam vynořily, sem hodit.

Šel jsem do toho centra s čistou hlavou (v rámci možnosti). Rozhodl jsem se, že chci na týden zapomenout na celé křesťanství a týden jsem chtěl jít tou buddhistickou stezkou jak nejdál. Samozřejmě jsem to nevydržel úplně striktně to dodržet (modlil jsem se), ale ta prvotní idea ve mně pořád nějakým způsobem byla a snažil jsem se jí být věrný. Ostatně to je asi jediná možnost v zenu. Aspoň z toho co jsem pochopil, je princip udržování si myslí ve stavu "nevím" jedním z pilířu zenu. ("Bóg to tajemnica", negativní teologie ???)

Po prvních dnech, kdy jsem se zvlášť soustředil na ovládnutí svého těla (nejprve ovládnutí těla, pak mysli), sedění bez pohybu a koncentraci na dýchaní břichem (podle zenu dýchání hlavou- hodně myšlenek, dýchání okolím srdce- hodně pocitů, dech břichem- jsi ve svém centru), jsem prožíval okamžiky něčeho, co by se dalo nazvat okamžiky čisté mysli - nemyšlení. Je zajímavou otázkou co jsou tyto okamžiky, které mají asi něco společného s stavem, který chce vyvolat hudba VZM, jak o tom je psáno výše (prostor absurdna, nějaké prázdnoty atd., někde kde se už nedržíme svých koncepcí házených na tuto realitu), protože považujeme tento stav za celkem příhodný k setkání se s živým Bohem, a proto si říkáme evangelizační kapela, že. Možná teď vidím víc do čtverce, který je na diagramů výše?

 Stav o kterém mluvím je charakteristický bytím tady a teď, v této chvíli na tomto místě, vnímáním vjemů bez rozumové analýzy. Mysl je zrcadlem toho co se děje kolem. Nevím jestli se teď rozepisovat o zenové filozofii, o tom co to je podle zenu a proč o to usiluje, přečtěte si to sami. Naznačím tu pouze jednu myšlenku, která mě napadla asi před rokem, když jsem četl knihu Vincenta Lesného "Buddhismus", a která se mi teď v buddhistické praxi vrátila a snad i tak trochu potvrdila tu teorii.

Buddhismus díky tomu, že prohlídl, že všechny věci, jevy jsou prázdné, bezpodstatné, pomíjivé, strastiplné směřuje k oproštění se od všech těchto věcí a vymanění se z koloběhu narození a smrti, k prázdnotě, k nirváně. No a teď logická operace. Když odebereme, odmyslíme si všechno co je stvořeno (i myšlení), zůstane nám nějaká prázdnota, nějaké nic, ale pokud je Bůh absolutno, nejde ho vymazat, je pořád, takže i v tom nic se s ním setkáváme. (v čisté? v jaké formě?)

Zen tuto prázdnotu, to co je před myšlením moc necharakterizuje a raději praští o zem aby bylo myšlení odetnuto a objevil se zážitek tohoto stavu.

Je zajímavé, že v těchto okamžicích čisté mysli ( vidíš strom- strom, pták zpívá - slyšíš jeho zpěv) jsem se cítil ( je to správné slovo? mám pocit, že to jde trochu mimo pocity) podobně jako při mystickém zážitku, který se jsem zažil před 4 lety, když jsem dělal Exercicie Anselma Grüna. Tehdy šlo o to aby člověk žil vědomě v každé chvílí s vědomím boží přítomností, skrze to že si člověk opakoval nějaký úryvek z Jana "Pán to jest". Chvílí to fungovalo, ale přestal jsem to praktikovat, zavání to sugescí. (Je otázka zda vědomé dýchání, vědomé vnímaní okolí, vědomé udržování si "nevím" při pohledu na realitu, není také mechanismem sugesce, ale každopádně to na mně působí přirozeněji). Teď se mi podobný stav vynořil pouhým soustředěním se na dech, chvílí a místo, nekladení na tuto realitu svých koncepcí, v těchto chvílích jsem intenzivně vnímal boží přítomnost, všechno v této chvílí o něm nějak svědčilo (Oldřich Motyka - skrze přírodu můžeme vnímat, poznávat Boha (?)) (možná je to obraz lásky? přece když jsme s milovanou osobou jsme s ní v tomto okamžiku zcela, nemyslíme o ničem jiném, prostě s ní jsme). To by poukazovalo na to, že ta teoretická myšlenka o buddhismu se potvrdila v praxi a ta buddhistická, zenová cesta taky vede k zážitku Boha, který ovšem není v zenu pojmenován (Skutky 17,27-28: "Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.`Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme´"). Ovšem to co jsem teď napsal zní jako hodně odvážný konstrukt, a je otázka jak to je. Toto je moje subjektivní zkušenost. Jaká je objektivní pravda? (Jestli vůbec existuje něco jak objektivní pravda?)

No každopádně vidím v zenu a předchozí teorii jisté styčné body. V obou případech jde o jisté vzdání se dosavadních jistot, konstruktů a pak nějak přichází Bůh. A to zemětřesení, "hodinu jasnozřivosti" (pojem Matěje Párala) chceme naší hudbou vyvolat.

Z pohledu této nové zkušenosti se zenem se i nově jeví odpověď na otázku, která byla položena před půl rokem. Je otázka, zda to jak jsem se cítil ve stavu čisté mysli (ne to, jak jsem to pak popsal, asocioval atd.) bylo ovlivněno mým křesťanstvím, výchovou atd. Ale typické příznaky pro to co jsem si myslel, že je tím základním pocitem, když se nežije nějakou drogou, nadějí, minulostí- stav úzkosti z reality, jsem překonal prvního dne na Kyol Che. Uvědomil jsem si, že hodně žiji budoucností. A když jsem si myslel, že jsem oproštěn od všech těch drog, zpětně si uvědomuji, že jsem pořád žil budoucností, pouze s tou změnou, že se nyní ta budoucnost jevila černě, což se odráželo v mém přítomném psychickém stavu úzkostí. V okamžiku, ve kterém se oprostím od očekávání budoucnosti, nebo života ve vzpomínkách, se realita jeví pozitivněji než jsem čekal  (existencialismus - žití v budoucnosti s vědomím smrti??). Produkce VZM by proto měla být tak intenzivní, že vytrhne jejího konsumenta z jeho vzpomínek a očekávání. (anebo možná ne, ale teď se mi to jeví jako jedna z cest k Bohu)

Na závěr mantra : "nic nevím

                            do zdi čumím"    opakujte pořád.

  nová teorie k textům: SITUAČNÍ TEXTY - popisující to co se zrovna děje v místnosti / prostraní, kde se odehrává koncert.

                                                                    - jejich účelem je být protilátkou k satanské (...) psychedelické muzice, která dostává člověka někam jinam než je jeho tělo, v kontrastu k tomuto, tyto texty posluchače házejí do místa a času ve kterém se aktuálně nachází. Viz teorie výše.

 

   konec